28. června — 80 procent pracovníků závodu Cegielského (ZiSPO) odmítá začít pracovat. Dělníci se dávají na pochod, po cestě se k nim připojují pracovníci jiných poznaňských závodů a také náhodní chodci. Protestující se dožadují: zrušení nespravedlivých pracovních norem, snížení cen, zvýšení platů. Kolem 8.00 hod. začíná statisícová demonstrace na Stalinově náměstí (dnes nám. Mickiewicze). Manifestanti čekají na vládní představitele.

Kazimierz Kaniewski (dělník ZiSPO):

   Kdyby někdo z představitelů města nebo strany aspoň vyšel a řekl: „Dobrý den, spojíme se faxem nebo něčím s Varšavou a dáme vám vědět”. Ale lidi stáli dvě hodiny a nikdo nevyšel.

Edmund Taszer (předseda závodní rady ZiSPO):

   Objevovala se různá hesla, někdo zaintonoval Boże, coś Polskę, jiní zpívali Serdeczna Matko…, a ještě jiní skandovali: „Chceme chleba! Svobodu!”. [...]

   Napětí však vzrůstalo z minuty na minutu, někdo z davu křičel, že delegace cegielčáků byla zatčena a jsou ve vězení v Mlýnské ulici nebo na StB na Kochanowského. V tu chvíli jsem začal volat, že to není pravda, jsme tu s vámi – ale v tom napětí a při takových emocích jen málokdo slyšel. Část lidí se tedy vydala do Mlýnské a druzí na Kochanowského.